Program 2014 - MEZERY V HISTORII / LUCKEN IN DER GESCHICHTE - mezery.triodon.com

Mezery v historii / Odborná konference věnovaná tvorbě německých a německy hovořících výtvarníků, kteří působili na území Čech, Moravy a Slezska do konce druhé světové války

Cheb, 25. a 26. června

Další ročník sympozia, jehož tradice sahá do roku 2004 a od roku 2011 ho střídavě pořádají Galerie výtvarného umění v Chebu a Oblastní galerie v Liberci, proběhne v Muzeu Cheb (Valdštejnská obrazárna). Vstup je pro veřejnost zdarma. Na sympozium naváží večer dvě vernisáže monumentální výstavy Mladí lvi v kleci, která bude tentokrát rozdělena na dvě části: ve středu 17.00 v GAVU Cheb, ve čtvrtek v 17.00 v Letohrádku v Ostrově n./O. (GU Karlovy Vary). V GAVU Cheb budou souběžně zahájeny dvě další menší výstavy. Výstava jednoho díla "Thomas Theodor Heine, Květinový den, 1912" (Opus magnum, kurátor Tomáš Winter) vůbec poprvé od jeho znovuobjevení představí obraz slavného německého malíře a karikaturisty, který byl do roku 2011, kdy ho zakoupila Národní galerie v Praze, považován za nezvěstný. Výstava "Sněhové stopy Ladislava Čepeláka" (Výstava z depozitáře, kurátorka Božena Vachudová) připomene 25 listy ze sbírky GAVU Cheb proslulého českého grafika, jehož nedožité 90. narozeniny připadají přesně na den vernisáže.

Program sympozia  (všechny příspěvky budou publikovány formou e-knihy na stránkách sympozia http://mezery.triodon.com)

První blok, středa 25. června, 13 – 16.30 hod.

PhDr. Hana Klínková (Masarykův ústav a Archiv AV ČR): Arnold Koblitz (1883–1933). Malíř a aviatik z Vysokého Mýta

Arnold Koblitz patří mezi dnes méně známé česko-německé výtvarné umělce. Pocházel z židovské rodiny z Vysokého Mýta a svůj život trávil střídavě ve svém rodném městě a v Praze. Studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni, hlavní doménou jeho malířské tvorby byly portréty, ale byl i autorem interiérů, zátiší a krajin. Působil též jako grafik (exlibris). Jeho příbuzným byl šéfredaktor Prager Presse Arne Laurin a mezi jeho blízké přátele patřili umělci Sigismund Bouška a Josef Váchal.

PhDr. Jan Mohr (Severočeské muzeum v Liberci): Anton Streit

Kulturu českých Němců v meziválečném období v posledních dvou desetiletích se daří mapovat především na poli architektury a volného umění. Méně se již ví o aktivitách tvůrců v oblasti užitého umění. Anton Streit (1891-1973), pasíř a kovotepec, absolvent odborné školy v Jablonci nad Nisou, představuje typický osud umělce z této oblasti. Uplatnil se především na poli tepaných předmětů z obecných kovů (cín, alpaka, měď, mosaz a posléze i aluminium), ale jeho práce jsou známé i ve stříbře. Vedle vlastní uměleckořemeslné činnosti se angažoval i v pedagogické práci, když v letech 1922-1939 vedl kovotepecké kurzy v rámci Umělecké školy Severočeského muzea v Liberci. Po válce působil v Bavorsku, ale jeho tvorba z tohoto období již nedosahuje kvalit meziválečných let.

Dr. Kurt Ifkovits (Österreichisches Theatermuseum, Vídeň): Richard Teschner v německojazyčném prostředí Čech

Příspěvek se bude zabývat dosud málo prozkoumanými vztahy Richarda Teschnera v německojazyčném intelektuálním prostředí Prahy, obzvláště k pražským literárním kruhům. Autor si bude klást otázku, do jaké míry se toto prostředí odráželo v jeho práci.

Mgr. Robert Janás, Ph.D.: Samuel Brunner a Ludwig Blum

Příspěvek se zaměřuje na život a tvorbu dvou uměleckých osobností pocházejících z brněnského německo-židovského prostředí konce 19. století. Oba malíři začali tvořit v moravském uměleckém prostředí, které se v dobách Rakousko – Uherska orientovalo na Vídeň. Zažili zlom roku 1918, kdy byly vznikem Československa tyto moravsko–vídeňské vazby narušeny a výtvarná scéna Moravy se pod tímto vlivem zásadně proměnila. Samuel Brunner zůstal i nadále na Moravě, zatímco Ludwig Blum se vystěhoval do Izraele. Příspěvek se zamýšlí nad otázkou, do jaké míry ovlivňuje volba působiště pozdější recepci umělce v dějinách umění. Dotýká se problematiky, do jaké míry jsou dějiny umění při posuzování výtvarníků anachronistické a to nikoli pouze v souvislosti s otázkou proměny recepce historických výtvarných stylů, ale především při zkoumání dřívější epochy optikou pozdějšího historicko–společenského vývoje, který s danou epochou nesouvisí.

Prof. Pavel Štěpánek (Katedra dějin umění FF UP v Olomouci): Edmund Wilhelm Braun, někdejší ředitel dnešního Slezského zemského muzea v Opavě

Edmund Wilhelm Braun (1870 – 1957), historik umění a sběratel z Opavy, profesor dějin umění na německé univerzitě v Praze, předseda Sdružení německých muzeí v ČSR, zakladatel a redaktor odborných časopisů, konzervátor památkové péče pro Slezsko, se v r. 1897 stal ředitelem dnešního Slezského zemského muzea, a v této funkci setrval až do svého penzionování v r. 1935. Spolu s jinými Němci byl po válce odsunut a zemřel v Norimberku. Monografii o něm napsal Pavel Šopák (Edmund Wilhelm Braun, Opava 2008); ta si ale nevšímá vůbec jeho velkolepého projektu - španělských cest, které budou především předmětem tohoto příspěvku. Krátce před první světovou válkou podnikl cestu do Španělska za nákupy především keramiky, což odpovídalo zaměření muzea uměleckořemeslné povahy  

Mgr. Zuzana Skořepová (Fakulta humanitních studií UK v Praze): Němečtí a českoslovenští výtvarní umělci v britském exilu mezi lety 1933 až 1945

Mezi lety 1933 až 1945 po převzetí moci v Německu Adolfem Hitlerem uprchlo přes Československo a Polsko do Velké Británie více než 300 výtvarných umělců různých národností, především však německé a české (John Heartfield, Kurt Lade, Oskar Kokoschka, Mary Duras, Bedřich Feigl atd.). Příspěvek se bude zabývat osudy této protinacisticky orientované skupiny výtvarníků, jejich uměleckou činností na Britských ostrovech a procesem adaptace a prezentace (sebeprezentace) v rámci britské společnosti. Autorka příspěvku bude nahlížet problematiku československých a německých umělců v britském exilu pomocí některých přístupů teorií identit.             

17.00 vernisáž výstavy Mladí lvi v kleci, GAVU Cheb. Po vernisáži společné posezení U krále Jiřího z Poděbrad.

Druhý blok: čtvrtek 26. června, 9 – 12 hod.

PhDr. Miroslav Kunštát, Ph.D. - Mgr. Monica Bubna-Litic (Fakulta sociálních věd UK, Společnost přátel beuronského umění):  Ateliér Sv. Lukáše v Praze -Smíchově a tzv. Svatogabrielský evangeliář - k historii a tvorbě opomíjeného ohniska Beuronské umělecké školy

Klášter benediktinek Sv. Gabriela v Praze-Smíchově byl na přelomu 19. a 20. století jedním z významných center Beuronské umělecké školy, proslulé především tvorbou a teoretickými pracemi jejího zakladatele P. Desideria (Petra) Lenze OSB. Pod jeho vedením pracoval i tamní Ateliér Sv. Lukáše, kde mj. vznikly i některé oceňované exponáty na XXIV. výstavě spolku Vídeňské secese v r. 1905. Byly mezi nimi i některé již dokončené listy tzv. Svatogabrielského evangeliáře (1900-1912), jenž byl vytvořen Lenzovými žačkami Magdalenou von Galen, Dorotheou Forstner a Edeltraud von Salm. Evangeliář představuje na poli malířské miniatury zajímavý pandám k monumentálním nástěnným a jiným malbám D. Lenze a dalších představitelů "mužské" větve beuronského řádového umění (Gabriel Wüger, Lucas Steiner, Karl Gresnicht, Jan W. Verkade). Léta opomíjený evangeliář byl nedávno deponován v Diecézním muzeu ve Štýrském Hradci a podroben - i v souvislosti s chystanou edicí (H. Krins, M. Bubna-Litic, M. Kunštát) - podrobnějšímu výzkumu.

Mgr. Jan Galeta (doktorand, Seminář dějin umění FF MU v Brně): Německé domy na Moravě a v Čechách

Předmětem tohoto příspěvku bude fenomén takzvaných národních domů v 19. a na začátku 20. století, konkrétně jejich segment budovaný německými obyvateli moravských a českých měst. Národní domy vznikaly v době sílícího nacionalismu, kdy se dva zemské národy stále více vymezovaly proti sobě. Jejich fundátory byly obvykle různé spolky, které spojily své síly, aby postavily reprezentativní budovu a národní domy se tak stávaly přirozeným centrem společenského života.

Příspěvek se pokusí jednak vůbec definovat tzv. národní dům jako specifický stavební typ a ukázat jeho omezené rozšíření ve střední Evropě, jednak nahlédne, jak se ono vymezování mohlo projevovat v architektuře a architektonické dekoraci, a to řadě konkrétních příkladů německých domů (převážně z Moravy, ale také z Čech). Opominuty nebudou ani zajímavé postavy architektů – projektantů těchto staveb.

Ing. Petr Domanický (Západočeská galerie v Plzni): Německy hovořící architekti v Plzni druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století

Architektura 19. a 20. století v Plzni byla donedávna opomíjenou kapitolou, snad kromě tématu rané secese a činnosti Adolfa Loose. O německy hovořících architektech v Plzni se pak nevědělo prakticky nic. V souvislosti s přípravou několika projektů, včetně zatím nedokončené kapitoly o architektuře a urbanismu Plzně v letech 1788-1918 pro II. díl Dějin Plzně, se podařilo zjistit celou řadu nových informací, které opravňují k podání prvního samostatného nástinu celé problematiky. Významnou roli pro zvýšení úrovně plzeňské architektury měl vznik německé průmyslové školy (1876). Plzeň se stala spolu s Libercem druhým městem v Čechách, vybaveným tímto specializovaným školským zařízením. Před r. 1910 také vznikají zásluhou rodinných vazeb místních průmyslníků na nejbližší okruh Adolfa Loose ve Vídni první dvě realizace interiérových úprav podle jeho návrhů. Meziválečné období charakterizuje výrazné oslabení německy hovořícího prostředí, jež završuje odstěhování průmyslové školy z Plzně do Děčína. Četní klienti, kteří dosud využívali služeb profesorů školy, se nyní obracejí na Loose a jeho spolupracovníky.

Miloš Minařík (Společnost Johannese Urzidila, České Budějovice): Johannes Urzidil - Hommage à Egon Adler

Pokus o objasnění inspiračních zdrojů jedné z Urzidilových pozdních povídek vedl k doplnění některých méně známých skutečností biografie Egona Adlera (1892-1963). V tomto rámci jsou přiblíženy okolnosti jeho emigrace do USA, pozdější život v New Yorku i poválečná malířská tvorba. Dešifrace reálných prvků povídky a jejich kontextu pak nabízí příležitost nahlédnout fakta životního osudu specifickou optikou básnické licence.

Mgr. Marcel Fišer, PhD. (Galerie výtvarného umění v Chebu): Rudolf Wels, Wilhelm Srb-Schlossbauer a reliéf Jeden den v životě horníka na Hornickém domě v Sokolově

Na výzdobě Hornického domu v Sokolově / Falknově se podíleli dva karlovarští umělci – Egon Adler a Wilhelm Srb-Schlossbauer. Adlerova díla byla zničena během války, ovšem rozměrný reliéf Srba-Schlossbauera na průčelí dodnes existuje a na první pohled působí jako výjimečné dílo. Proto překvapí, že česká odborná literatura se jím dosud téměř nezabývala. Příspěvek se bude zabývat jak jeho formální analýzou, tak zejména otázkou jeho autorství. Existuje totiž skica, podle níž bylo dílo do nejmenších detailů realizováno, která se objevuje už v soutěžním návrhu architekta Welse. Je samozřejmě možné, že ji tam pro něj vkreslil Srb-Schlossbauer, zároveň však platí, že vlys byl právě v té době Welsovým oblíbeným motivem, takže existuje i možnost, že Srb-Schlossbauer tu jen dal sochařský výraz konceptu vtěleného do kresby, jejímž autorem je právě Wels.

Ing. Michael Rund (Muzeum Sokolov): Architekt Kurt Unger

Sokolovský rodák Kurt Unger ( 1907 – 1989) byl posledním žákem a spolupracovníkem Adolfa Loose. V Čechách realizoval pouze jediný dům pro své rodiče v Sokolově / Falknově. Na rozdíl od nich ale díky včasné emigraci do Palestiny přežil holocaust. Unger v roce 1930 dokončil studia architektury na Německé technické vysoké škole v Praze. V tomto roce se také u svého strýce Leopolda Eisnera v Plzni potkává s Adolfem Loosem, který Ungerovu strýci nově zařizuje byt. Unger je Loosem uchvácen a asistuje mu při přestavbě. V dubnu 1931 obdržel Unger dopis od manželky Adolfa Loose, ve kterém ho zve jako svého asistenta do Juan-les-Pins na francouzské Riviéře, kde Loos plánuje přestavbu Hotelu Cap d’Antibes. Následně s ním spolupracuje na několika stavbách (přestavba jídelny v sanatoriu Esplanade v Karlových Varech, projekt vily Dr. Fleischnera na hoře Carmel v Haifě).

Po konferenci nabídl kolega Zbyněk Černý z muzea prohlídku výstavy ŘEMESLO MÁ ZLATÉ DNO. CECHY A CECHOVNÍ VÝROBA V CHEBU, jež bude zahájena toho dne odpoledne. 

13.54 odjezd vlakem směr Ostrov nad Ohří na vernisáž druhé části výstavy (příjezd 15.18.). 19.19 odjezd vlaku z Ostrova nad Ohří do Prahy, příjezd 22.40.